HISTORIE PLEMENE
DO ROKU 1879
Bílá barva ovčáckých psů není dnešní novinkou, ale naopak je to původní prastaré zbarvení. Již starořímský statkář a spisovatel Columella (kolem 40 n. l.) žádal, aby pastýřští a ovčáčtí psi měli bílé zbarvení, aby je pastýři za soumraku nemohli zaměnit s vlky, kteří vpadli do stáda.
1879 – 1968
První
němečtí ovčáci, kteří se objevili na výstavách byli bílí. Byl to zejména pes
Greif narozený 1879 v majetku barona von Knigge, který ho vystavoval v letech
1882 -1887 v Hannoveru. Jelikož Greif měl vzpřímené uši (což bylo v té době
vzácností ) byl použit k dalšímu chovu. A tak se stalo že Greifova vlkošedá
dcera Lene vrhla 1. ledna 1895 slavného psa Hektora Linkshreina, který byl jako
první zapsán do plemenné knihy německých ovčáků. Tohoto psa později koupil Max
von Stephanitze a přejmenoval ho na Horanda von Grafrath (takováto přejmenování
v té době byla běžná). Pro nás je důležité, že zakladatel moderního chovu
německých ovčáků měl bílého dědečka a v prvních 15-ti letech čistokrevného chovu
německých ovčáků z třiceti psů určených k chovu vzešlo 18 bílých potomků.
Bílí
psi se zalíbili zejména rodu Habsburků, kteří je počali chovat a také císařský
rod Hohenzollernů vlastnil tyto psy, kteří se hodili k bílým róbám dam a
lipicánským koním. Na přelomu století pobývala na návštěvě u Habsburků mladá
američanka Anne Tracy. Byla psy nadšená a rozhodla se je chovat. Přivezla do
Ameriky několik bílých i barevných psů a v roce 1913 založila v Americe klub
německých ovčáků. K velké popularitě tohoto plemene hodně přispěly filmy s
RinTin-Tinem a později mezi první a druhou světovou válkou to byl film Bílý
stín, ve kterém hrál hlavní roli bílý ovčák. Jak v Americe, tak v Kanadě se
začali chovat zvlášť bílí a zvlášť barevní ovčáci. Bílé linie byly tak známé a
populární, že docházelo i k vývozům, zejména do Austrálie, Portorika a Mexika.
Ovšem situace v Evropě nebyla pro bílé příznivě nakloněna. Chov bílých ovčáků
začal pozbývat na vážnosti a počaly se na něho svádět všechny problémy v chovu.
Po druhé světové válce byli bílí na výstavách důsledně diskvalifikováni.
Chovatelé se za ně styděli a utráceli je hned po narození. V roce 1968 byla bílá
barva vyňata ze standardu a uznána jako nepřípustná pro zbarvení německého
ovčáka. Krátce nato také Amerika přistoupila na tuto úpravu standardu a bílí
nemohli být nadále chováni. Američtí chovatelé bílých německých ovčáků se však
nedali, založili své vlastní kluby a spolky a chovali tyto psy dál a vedli si
své plemenné knihy.
1970 – 1992
V
roce 1970 přivezla paní Agáta Burch z Ameriky do švýcarska bílého německého
ovčáka jménem Lobo. Lobo se narodil 5. 3. 1966, tedy ještě před tím než AKC
uzavřel svou plemennou knihu bílým německým ovčákům. Měl tudíž uznávaný průkaz
původu a byl zapsán do švýcarské plemenné knihy s poznámkou - zakázán k chovu.
Lobo White Burch (tak se jmenoval) byl prvním bílým psem, který se po dlouhých
letech vrátil zpět do rodné Evropy. Paní Burch byla nadšená chovatelka psů a se
svým Lobem složila řadu zkoušek a to i těch nejvyšších stupňů. O rok později
ještě přivezla z Anglie fenu White Lilac of Blinkbonny. Protože pes i fena byli
kvalitní jak v exteriéru tak v povaze, rozhodla se použít je k chovu. 19. 4.
1973 se narodili tři psy a jedna fena. Ovšem zápis do plemenné knihy jim byl
odepřen. Vrh byl zapsán do dodatkového registru. Paní Agáta ještě importovala
fenu z Kalifornie (White Beauty) a odchovala dva vrhy. Poté se odstěhovala zpět
do Ameriky. Jejím pokračovatelem byl ve švýcarsku pan Kurt Kron, v Německu
Martin Faustmann a zanedlouho i řada dalších chovatelů po celé Evropě.
V 80tých až 90tých bylo založeno mnoho spolků a klubů bílého ovčáka a mnoho dalších psů bylo importováno z Ameriky a Kanady. Dnes už těžko zjistíme, kdo plemeno poprvé nazval americko - kanadský bílý ovčák (v Americe se až do uznání plemene jmenoval německý ovčák bílé barvy) ale název se ujal a používal se až do konce roku 2002 kdy bylo plemeno předběžně mezinárodně uznáno jako BERGER BLANC SUISSE (bílý švýcarský ovčák).